Johannes Gohlke, student z naší partnerské školy v Německu, navštívil v únoru 2016 Litomyšl. Celý týden se zúčastňoval výuky, bydlel a stravoval se v domově mládeže, volný čas trávil s českými studenty.
Dne 4. 2. 2016 poskytl studentům třídy S2.C následující rozhovor:
Proč jsi vlastně přijel do Litomyšle?
Byl jsem tu už v rámci školní výměny na podzim, líbilo se mi tu. Máme teď v Německu prázdniny, tak jsem považoval za dobrý nápad strávit je se svými kamarády z Čech a poznat i nové. Je to lepší než sedět doma.
Co se ti u nás ve škole nejvíc líbí?
Jsem nadšený pěveckým sborem a velmi se mi líbí budova školy.
Jaký obor studuješ?
V naší škole (Oberstufenzentrum 1, Barnim) jsem ve druhém ročníku oboru vychovatel.
Kde chceš po ukončení vzdělání pracovat?
Ještě nevím, ale přál bych si pracovat s předškolními dětmi nebo ve školní družině. My budeme mít kvalifikaci pro práci s dětmi a mládeží od jednoho do 18 let.
Jak se ti bydlí na našem internátě?
Je to tam moc pěkné a má to velkou výhodu, že mohu být stále v kontaktu s mnoha kamarády.
Jak s Čechy mluvíš?
Většinou anglicky, funguje to velmi dobře. A když je komunikační problém, nastoupí překladač v mobilu.
Jaký je vlastně školský systém v Německu?
V pěti až šesti letech nastupují děti do základní školy. Ta trvá v nových spolkových zemích, tzn. bývalém východním Německu, šest let a ve starých spolkových zemích, tzn. bývalém západním Německu, čtyři roky. Od sedmého (resp. pátého) ročníku jdou děti na pokračovací školy, které navštěvují do desáté třídy. Potom můžou jít na odbornou školu, kterou po třech letech končí maturitou, nebo se můžou nějaké profesi vyučit. Nejnadanější děti nastupují po základní škole na gymnázium.
Které předměty na naší pedagogické škole tě nejvíc baví?
Asi dramatická výchova a hudební výchova. Ta se tu vyučuje zcela jinak než u nás, naši žáci se například vůbec neučí hrát na hudební nástroj. A líbí se mi němčina.
Jak ti chutná naše jídlo?
Někdy je výborné, někdy horší. Obecně máme u nás víc pokrmů z brambor a více těstovin. Pro mě osobně jsou malé vaše internátní snídaně. Jsme z domova zvyklí snídat opravdu vydatně.
Pokud bys měl srovnat životní náklady, je to jiné než v Německu?
Například pečivo je v Čechách mnohem levnější než v Německu. Ceny ostatních potravin jsou ale srovnatelné a i ostatní věci se mnoho neliší. V Německu je určitě dražší bydlení, například nájmy. Obecně bych řekl, že plat v Německu je asi dvakrát vyšší než v Čechách, ale bydlení je 1,5krát dražší.
Jaký je plat vychovatele v Německu?
Průměrný plat vychovatele v Německu je kolem 1800 Euro.
U nás se teď hodně mluví o problému uprchlíků. Jak to vidíš ty? Je to opravdu tak těžké?
U nás, v Barnim, Eberswalde, Bernau a okolí, neznamenají uprchlíci žádný problém, nemáme s nimi potíže. Poblíž naší školy je jedna z ubytoven. Naše škola pořádá pravidelně jednou měsíčně program pro děti uprchlíků. Je ale možné, že ve velkých městech to může být složitější. Například Berlín je kosmopolitní město, je tam velmi mnoho cizinců. Běženci jsou tam už roky, teď jich přibylo. Když například jedu tramvají, stane se mi, že jsem jediný Němec ve voze, to si připadám trochu zvláštně.
Jaké povolání mají tví rodiče?
Maminka pracuje se starými lidmi, otec je zedník.
Proč sis vybral práci vychovatele?
Vychovatel bude má druhá profese. Vyučil jsem se prodavačem, několik let jsem i jako prodavač pracoval. Uvědomil jsem si ale, že bych raději pracoval s dětmi. Navíc – vychovatel je v Německu mnohem lépe finančně ohodnocen než prodavač.
Mají němečtí studenti nějakou věkovou hranici pro studium?
U nás žádné věkové omezení není. Každý studující má nárok na státní podporu, učni jsou finančně podporováni firmami, u kterých se učí.
Mohou vysokoškoláci studovat i v zahraničí?
Ano, každý může studovat rok v zahraničí, ne jen studenti cizích jazyků. Můj kamarád například studuje politologii, je teď na roční stáži v Litvě.
Jaké cizí jazyky se v Německu studují?
První cizí jazyk je angličtina, jako druhý přistupuje většinou francouzština, méně ruština, italština, španělština nebo polština.
Máš sourozence?
Ano, tři bratry, jmenují se Daniel, Christian a Michael, všichni jsou mladší. Doma jsem stále v pánské společnosti, proto se mi taky tady tak líbí ta jiná (dívčí) atmosféra. A ty klavíry v každé třídě! To je krása!
Děkujeme za rozhovor i za návštěvu, Johannesi, přejeme hodně štěstí v osobním životě i v práci!
Rozhovor zaznamenala Barbora Stráníková, S2.B, překlad a tlumočení Jana Macková
