Co je třeba udělat, aby vám děti nebyly cizí? Třeba ty z cizí země? S cizími zvyky a s cizí řečí? – Poznejte je!
Jeďte na Erasmus a zjistěte, jak se žije a vychovává v Dublinu nebo třeba ve Vídni. Možná zjistíte, že Němci nejsou němí a že i vy se v cizině dokážete domluvit… Uvidíte, že Rakušané nekoušou a že Irové nejsou podivínští alkoholici. Otrkáte se a rozšíříte obzory.
Tak jako Marta, Tereza a Kamila, jejichž příspěvky o 3týdenní praxi v Dublinu zde byly zveřejněny 3. května. Všechny se shodly, že to pro ně byla skvělá zkušenost a jedna z nejlepších věcí, kterou jim naše škola mohla nabídnout…
Nyní si přečtěte, co nám píší studentky, které v zahraničí nabírají zkušenosti ještě poctivěji. Kateřina a Veronika tráví 3 měsíce ve Vídni, Natálie a Kateřina jsou na stejně dlouhou dobu v Dublinu. Čtvrt roku není málo, a ačkoli jsou nyní studentky zatím jen v půlce svých stáží, už teď mají zážitků a zkušeností na rozdávání…
DLOUHODOBÁ MOBILITA V DUBLINU (26. 3. – 24. 6 2022)
Zdravím z Dublinu,
v rámci programu Erasmus + se mi naskytla možnost vycestovat na tříměsíční stáž do mateřské školky v hlavním městě Irska – Dublinu. A touto cestou bych se s vámi chtěla podělit o mé zážitky a postřehy.
Naše dobrodružství začalo na pražském letišti setkáním se spolužačkou Natkou a paní učitelkou Krátkou, která nám dělala prvních pár dní doprovod a veškerou podporu. Po dvouhodinovém letu bez komplikací jsme v pořádku přistály v Dublinu. Po odbavení nás řidič odvezl z letiště do naší hostitelské rodiny. Bydlíme v útulném rodinném domě se zahradou v městečku Malahide, které je vzdáleno cca 30 minut jízdy od Dublinu.
Mama Sharon i její rodina jsou skvělí. Sharon nám hned od začátku dávala rady, tipy, aplikace ohledně místní dopravy a stále nám doporučuje místa, která stojí za to vidět. Na vyváženou stravu si Irové příliš nepotrpí. Často používají polotovary, které jsou ale naštěstí velmi chutné. Co se týče dopravy, tak nejčastěji využíváme autobus a vlak. Podobná aplikace, jako je např. náš IDOS, není v Dublinu k dispozici (tu zde lze použít pouze pro jízdu vlakem). Proto vyznat se v místní dopravě je pro nás někdy těžké.
Do školky dojíždím 50 minut autobusem. Mateřská školka je bohužel umístěna mezi bytovkami, takže pro venkovní aktivity zde není potřebný prostor. Školka používá principy Montessori. Dělí se na 5 tříd: Babies (4 měsíce – 1 rok), Wobblers (1 – 2 roky), Toddlers (2 – 3 roky) Preschool 1/2 (2 – 5 let). Já docházím do Preschool 1, ale během stáže mám možnost vyzkoušet všechny třídy. Režim dne v místní mateřské školce není zdaleka tak striktní jako u nás. Výtvarné nebo pracovní aktivity pro děti učitelé vymýšlejí většinou den předem, nebo dokonce ještě v ten den, jinak převažuje zejména spontánní činnost dětí. Pracuji tu s dalšími třemi učitelkami. Dvě jsou ze Španělska a jedna z Rumunska. Všechny jsou moc milé a mně nápomocné. Shodly jsme se, jak moc je rozdílný vzdělávací systém tady v Irsku oproti tomu, na co jsme zvyklé z našich zemí.
Těch rozdílů je opravdu mnoho. Nejvíce mě zaujal místní postoj učitelek k dětem. Učitelky zde děti objímají, chovají je v náručí, hladí je, mazlí se s nimi a utěšují je. Na děti tu nelze zvyšovat hlas, pokud je třeba jim něco vytknout nebo vysvětlit, je třeba se dostat doslova na jejich úroveň. Dále mě zaujal každodenní oběd dětí na chodbě na rozkládacím stole s prostíráním, jídlo je servírováno pouze do misek a děti používají pouze lžíci. Naopak velmi mile mě překvapilo, jak děti okamžitě příznivě reagují na písničky. Používají je v rámci změny aktivit nebo při úklidu.
Klidně bych také pro naše učitelky v mateřských školkách zavedla nošení školních uniforem. Uniforma – tmavomodrá tepláková souprava – je při devítihodinové pracovní směně velmi pohodlná, a navíc nevadí, když se při práci s dětmi ušpiníte. Pouze nevím, jak by se na to tvářily například starší učitelky v našich školkách. :-)
S místními lidmi i dětmi se tu dorozumíváme zatím bez problému. Někdy nám dokonce naši angličtinu chválí, což nás těší. Volný čas, víkendy a svátky využíváme k podnikání krásných výletů do města i okolí.
Pokud se vám někdy naskytne příležitost vycestovat s Erasmem+, ať už jen na 3 týdny, nebo na 3 měsíce, určitě to stojí za to.
No přece kdy jindy, když ne teď?
Kateřina Fišerová, V2.B
Ahojky,
zdravím vás z našeho krásného pokojíčku v Malahide.
V sobotu 26. 3. začala naše cesta do Dublinu, která sice trvala pouze 2 hodiny, ale i tak se vyskytly nějaké menší problémky. To, že měl můj kufr nadváhu 5 kg, mě vzhledem k tomu, jak byl těžký, ani nepřekvapuje J, ale že s Káťou zjistíme prakticky pár hodin před odletem, že nám kromě rodiny změnili i místo výkonu praxe, jsem fakt nečekala. Celou dobu jsem si ale opakovala, že si všechny špatné věci vyberu teď a až vystoupím z letadla v Dublinu, bude už jenom dobře. A zatím to tak opravdu je…
Na letišti nás vyzvedl velice milý řidič, který nám hned řekl, že místo, kde budeme bydlet, je nejenom velice krásné, ale zároveň jedno z nejbezpečnějších. Naše rodinka bydlí v Malahide. Se všemi členy rodiny jsme si hned od začátku velice sedli, ochotně nám poradili s dopravou do práce, mamka se nás pořád ptala (a stále ptá), zda jsme ok, jestli něco nepotřebujeme. Večeře jsou moc dobré a jsme z nich plné ještě ráno.
Z cesty do školky jsem měla po zkušenostech holek, které tu byly na podzim, docela velký strach, ale hned vedle domu máme autobusovou zastávku, ze které nám jede přímý autobus do Dublinu. Cesta autobusem trvá asi 50 minut a poté jdu ještě cca 10 minut pěšky. Školka, ve které pracuji, se jmenuje Links Childcare, já jsem konkrétně na „pobočce“ Clontarf.
Jsou zde tzv. rooms – babies, wobblers, toddlers, preschool 1, preschool 2. V každém pokoji by měly být rozděleny děti podle věku, tedy v preschool 2 by měly být nejstarší děti, ale protože nabírají stále nové a nové děti, tak jsou tady i děti, které ještě mají plenky a neumí mluvit. Je tedy potom o dost náročnější připravovat a realizovat nějakou řízenou činnost, aby se do ní mohli zapojit všichni. První dva týdny jsem byla v preschool 2, ale protože bych chtěla vidět, jak pracují s dětmi v každé „room“, tak jsem se domluvila s vedením, že budu u každé skupiny dětí 2 týdny. Momentálně jsem v preschool 1, kde jsou děti vlastně skoro stejně staré jako v preschool 2, ale je zajímavé sledovat, jak má každá učitelka trochu jiný styl vedení dne.
Čekala jsem, že irský vzdělávací systém bude jiný než ten náš, ale že to bude až takový rozdíl, jsem nečekala. Velice mě překvapilo, jak moc se tady učitelky s dětmi mazlí, objímání a pusinky jsou na denním pořádku, zapisuje se snad úplně všechno (jídlo, spánek, obsah plenek…). Po obědě děti v preschool room nechodí spát, učitelky nemají žádné přípravy, všechno vymýšlí daný den za pochodu. Je to opravdu hodně jiné, ale tím nechci říct, že je to špatné. Některé věci se mi líbí, jiné zase ne, ale jsou zde i podněty, které bych si ráda odvezla domů a využívala u nás ve školce. Líbí se mi, že na děti vyloženě nekřičí, ale pokud něco provedou, snaží se jim vysvětlit, proč je to špatně. Když děti začnou plakat, že se jim něco nelíbí, tak učitelka s dítětem v klidu promluví a opět vysvětluje, proč to tak muselo být. Učitelky se dětem snaží opravdu věnovat. Další věc, která se mi moc líbí, je, že každý měsíc učitelky píšou písemnou zprávu o každém dítěti – co se naučilo, co ho bavilo atd., kterou dávají rodičům, aby měli přehled, jaký pokrok děti udělaly. Další výhodu vidím v tom, že hodně času tráví venku, a venku i tvoří, malují nebo vyrábějí.
V práci jsou všichni moc milí, pokud potřebuji pomoc, vždy mi rádi a ochotně pomohou. Zatím jsem se nesetkala s negativní odpovědí a nic není problém.
Jelikož nám počasí zatím vychází, snažíme se o víkendech podnikat různé výlety. V Dublinu jsme s Káťou už viděly několik památek, vyrazily na hike po Howth Cliff Walk a navštívily krásné město v severním Irsku Belfast. Máme před sebou ještě spoustu výletů, na které se moc těším.
Upřímně už vůbec nevím, co bych ještě dodala, takže se rozloučím a doufám, že mi tohle moje nadšení vydrží až do konce pobytu tady. Zatím jsem zde moc spokojená a bude se mi těžko odjíždět.
S pozdravem
Naty Provazníková, V2.B
