Ve dnech 20. – 26. 11. 2016 se uskutečnila druhá část letošní mezinárodní výměny žáků a studentů partnerských škol mezi VOŠP a SPgŠ Litomyšl a Oberstufenzentrum 1, Abteilung 3, Barnim bei Bernim, BRD, kde se vzdělávají rovněž budoucí vychovatelé a pedagogičtí a speciální asistenti. Jednalo se celkově již o 11. ročník této akce. V říjnu odjelo 20 litomyšlských žáků a studentů do německého Schlaubetal, kde se zúčastnili seznamovacího týdne („Kennenlernwoche“) se svými německými kolegy. A reciproční listopadová část se odehrála v Litomyšli, kdy na oplátku přijelo 20 německých studentů na návštěvu VOŠP a SPgŠ. Akce je významně podporována Fondem česko-německé budoucnosti.
Na programu byla hospitace a účast ve výuce, prohlídka litomyšlských zajímavosti, exkurze do Prahy spojená s návštěvou Senátu ČR, hospitace v litomyšlské mateřské škole (Zámecká) a vyvrcholením celého pobytu byla příprava a předvedení programu pro žáky 3. Základní školy v Litomyšli, kteří se učí německy. Němečtí studenti včetně jejich pedagogického doprovodu byli u nás poprvé a podle jejich slov byli školou, přístupem žáků, ale i městem nadšeni a chtějí se sem vrátit.
Jana Macková
Můj pobyt v Litomyšli
Do Litomyšle jsem odjížděla s určitými očekáváními. Chtěla jsem poznat Litomyšl a trošku vidět i Prahu. Především jsem se ale těšila na české žáky. Některé jsem už znala z jejich říjnového pobytu u nás, nové jsem chtěla poznat. Rovněž jsem chtěla vidět prostředí, o kterém mi vyprávěli, a prožít s nimi jeden běžný školní den.
Všechny body programu se mi velmi líbily. A všechna moje očekávání byla splněna. Prošla jsem si jedním školním dnem a mám z něj velmi dobrý zážitek. Myslím, že je podobný jako u nás. To, že žáci chodí v polední pauze na oběd do poměrně vzdálené školní jídelny, vidím jako dobré, protože jim to pomáhá udržet se fit.
Co se týče jídla v internátě, je třeba si na něj trochu zvyknout, ale přesto je kuchyň dobrá. Chybí mi jen víc vitamínů, ovoce a zeleninu je ale možné koupit v mnoha obchodech. Internát sám o sobě je opravdu krásný a je tam po ruce všechno, co člověk potřebuje. Všichni dodržují daná pravidla.
Město Litomyšl je mimořádně krásné, nechybí mu nic, co je třeba. Je tu stále co objevovat a čeští žáci nám ukázali i příjemnou veganskou restauraci, kde jsme byli na jídle.
Kontakty s našimi českými kamarády se ještě více upevnily. Jsme smutní, že se musíme rozejít a nevíme, jestli se ještě budeme moci vidět. Zůstáváme ale všichni v kontaktu.
Cítila jsem se tady stejně dobře jako doma. Všichni byli přátelští, vstřícně usměvaví a vůbec nic mi tu nechybělo.
Jenny Seeger, Schorfheide, BRD
Můj týden s německými studenty
Od 20. 11. do 26. 11. 2016 se konal výměnný pobyt německých studentů s litomyšlskými studenty pedagogické školy. Všichni jsme byli po příjemně stráveném týdnu ve Wandlitz natěšeni, až nás naši němečtí kamarádi přijedou navštívit k nám a my jim konečně ukážeme krásy Litomyšle a náš obvyklý školní den.
NEDĚLE
První shledání bylo super, těch pár hodin, co zbývalo do konce neděle po jejich příjezdu, uběhlo jako voda, a ani jsme si nestačili říct vše, co se za ten měsíc a kousek, co jsme se neviděli, událo.
PONDĚLÍ
Druhou vyučovací hodinu si s Eliškou vyzvedáme svoji partu, s kterou jsme trávily týden v Německu. Celý školní den probíhal jako po másle. Vytknout však musím to, že několik učitelů přímo ignorovalo jejich společnost a nevšímali si jich. Na druhou stranu ale zase musím pochválit například literaturu, kde nás pan učitel zapojil všechny, společně jsme si povídali, a dokonce jsme ho i poprvé slyšeli mluvit německy a anglicky. Například dal německým studentům přečíst text básně od Goetha v češtině a opačně jsme my pak zkoušeli číst text v němčině. Celá hodina nás moc bavila a myslím, že pro Němce to taky byla legrace. V polední pauze jsme šli na oběd do restaurace, jelikož po snídani ve školní jídelně se rozhodli, že raději zajdeme někam jinam. Bylo zajímavé pozorovat, jak si vybírají jídlo, protože asi třikrát změnili požadavek. Nakonec ale všichni dostali to, co chtěli. Po obědě jsme se šli projít do Klášterních zahrad, kde se jim velice líbilo, a byli překvapeni, jak to tu máme hezké. Udělali jsme si tam spoustu společných fotografií a vydali se na internát. Tam nás na pokoji učili zpívat německou písničku, z které si nepamatuji ani slovo, protože to byl nějaký druh rapu, a rozhodně bych si nepřála slyšet naší výslovnost. Ale na první den jsme si užili spoustu legrace.
ÚTERÝ
V úterý dopoledne jsme šli na hospitaci do mateřské školy Zámecká. Děti vůbec nebyly ostýchavé, a i přes jazykovou bariéru se Němci a dětmi domlouvali s minimální pomocí Čechů. Zpívali jsme s nimi a sledovali vystoupení, které si pro nás připravili. Po hospitaci jsme šli do kavárny na čokoládu, protože jsme se dozvěděli, že v Německu čokoládu pijí velmi často. Strávili jsme tam celé odpoledne povídáním. Další zastávka byla hospůdka Na sklípku, protože nám oznámili, že bez ochutnání českého piva Českou republiku neopustí.
STŘEDA
V sedm ráno jsme vyjeli autobusem do Prahy. Naše první zastávka byl Senát, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Pro většinu lidí z naší skupiny to bylo opět vcelku výjimečné, jelikož na takovéto prohlídky moc často nechodí. Byli jsme spokojeni. Po prohlídce jsme šli na oběd do restaurace, kde jim velice chutnalo. Jen jsem byla překvapena, že radši vsadili na jistotu (řízek s hranolky), než aby zkusili nějakou českou specialitu. Po obědě jsme se rozdělili a se slečnami jsme se vydaly nakoupit nějaké oblečení podle jejich přání. Kluci šli hned vedle do kavárny, kde na nás čekali hodinu, a pak byli překvapeni, že jsme zpět tak brzy. Hned vedle kavárny bylo kaleidoskopické muzeum se zrcadlovým bludištěm, kde jsme jak malé děti strávili asi dvě hodiny procházením tam a zpět. Opět musím říct, že jsme se s nimi zase hodně nasmáli. Cestou zpět jsme si prošli Václavské náměstí a vyšlo to tak akorát na cestu zpět. Po příjezdu do Litomyšle jsme šli na pizzu, která jim moc chutnala. Němečtí studenti říkali, že v Německu takovouhle nemají, takže jsme byli velmi polichoceni.
ČTVRTEK
Ve čtvrtek nás čekalo chystání projektu na pátek pro základní školu. Rozhodli jsme se, že zvolíme obdobnou variantu jako v Německu, a to popis lidského těla v angličtině a němčině. Chystání kartiček s názvy částí těla a obkreslování postavy zabralo asi hodinu a zbytek času jsme trénovali písničku Hlava, ramena, kolena, palce v české i německé verzi. Opět to byla zábava, protože jsme pletli názvy a věřím, že pro ně mohlo být vtipné, že když ukážeme na oči, zpíváme palce. Ale nějak jsme to vypotili a natrénovali jsme vystoupení na další den. Odpoledne byla domluvená hospitace v hudební výchově, kterou vedl pan Motl. Ten je geniálně zapojil a věnoval se jim na 100%. Například jsme malovali, co jsme slyšeli v hudbě, kterou nám pan učitel pouštěl. Mně osobně to bavilo moc, protože jsem konečně viděla ty (i když minimální) rozdíly v myšlení. Hned po skončení jsme se šli projít po Litomyšli a koupit několik upomínkových předmětů.
PÁTEK
Na dopoledne jsme měli domluvenou návštěvu Základní školy T. G. Masaryka, kde nám prvňáčci předvedli nacvičené číslo, ve kterém bylo zahrnuté předávání Slabikářů. Děti si vysloužily velký potlesk. Potom jsme se postupně vystřídali u žáků 8. třídy s našimi projekty a dětem se to (podle reakcí) líbilo. Dokonce jsem byla překvapená, že se žáci snažili se sami zapojit a vůbec se neostýchali mluvit v němčině. Němci byli také příjemně překvapeni. Hned potom jsme šli na internát, kde bylo shrnutí celého týdne. Tam nás už pomalu chytl stesk, jelikož jsme si uvědomili, že brzo pojedou domů. Zůstala jsem u nich s Eliškou, co nejdéle to šlo, abychom si je ještě trošku před odjezdem užily. A pak už nadešlo loučení, které trvalo asi hodinu, a bylo plné emocí a smutku, ale jsem si jistá, že se brzy uvidíme znovu.
Celý týden bych shrnula jako nezapomenutelný. Strávila jsem ho s partou lidí, která mi přirostla k srdci a která nám už připravila příjemný týden v Německu, takže jsme měli možnost jim to oplatit. I přes to, že jsme mezi sebou měli jazykovou bariéru, kterou jsme den za dnem přestupovali a rozuměli jsme si víc a víc, jsem si s nimi rozuměla perfektně. Tohle je přesně ukázka toho, že když se chce, tak jde všechno, protože i přes to, že já bych s nimi měla správně mluvit německy, oni mě nechali mluvit v angličtině a naopak mě v tom ještě podporovali a snažili se semnou také komunikovat v jazyku, kterému já rozumím. Komunikace a porozumění nám v naší skupině rozhodně nechyběla. Avšak i přes dálku, kterou mezi sebou máme, se zase brzy uvidíme.
Zuzana Haklová, S3.C
