Ve dnech 22. - 28. 11. 2015 litomyšlská VOŠP a SPgŠ hostila dvacetičlennou skupinu studentů z partnerské OSZ 1 Barnim. Jednalo se o druhou reciproční část našeho projektu Výměna žáků a studentů partnerských škol. Litomyšlští studenti totiž strávili už v říjnu jeden týden s prožitkovou pedagogikou, tzv. Kennenlernwoche, v německém Schlaubetal.
Tentokrát v Litomyšli studenti absolvovali pestrý program, jehož nedílnou součástí byla neustálá spolupráce s českými vrstevníky. Po dnu stráveném účastí na výuce ve škole naši kolegové nahlédli i na místa naší praxe – do mateřských škol a základní školy. Dokonce vymysleli a nacvičili i interaktivní hry pro žáky osmé třídy ZŠ. Měli možnost se zúčastnit i našich výchov – tělesné, výtvarné a dramatické a pozorovat při nácviku sbor Kos. První den v Litomyšli se němečtí studenti po dvojicích zúčastnili běžné výuky se svými českými „patrony“. Byli velmi překvapeni historickým interiérem školy, obdivovali štuky i vysoké stropy, vkusnou výzdobu školních prostor, ale neznámé pro ně byly žákovské šatny a nutnost přezouvání. To ze své školy neznají. Chválili vstřícnou atmosféru mezi učiteli a žáky, nadšeni byli milým přijetím svými vrstevníky, ale byli zaskočeni délkou našeho vyučování, když se za setmění blížili na večeři k domovu mládeže, cítili velkou únavu.
Druhý den jsme navštívili Ateliér restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů a Ateliér restaurování uměleckých děl na papíru. Bylo velmi zajímavé seznámit se nejen s výslednými studentskými pracemi, ale i sledovat cesty, kterými dojdou k dokonalému výsledku. Němečtí kolegové byli nadšeni precizností, důkladností a naprosto mimořádnou pečlivostí při restaurování dokumentů a knih. Shodou okolností jsme následující den v Praze viděli na výstavě Praha Husova a husitská v Clam-Gallasově paláci mnoho knižních exponátů, při jejichž prohlídce jsme si okamžitě vybavili informace získané na Fakultě restaurování v Litomyšli. Cestou centrem města jsme uctili i památku obětí pařížského atentátu před velvyslanectvím Francie na Malé Straně.
Čtvrtek byl věnován hospitacím v litomyšlských mateřských školách. Navštívili jsme všechny tři, byli jsme velmi mile přijati a všude jsme se zúčastnili dopoledního programu. Děti jsou vždy skvělé, nadšené a upřímné, bez ohledu na národnost. Němečtí studenti, budoucí vychovatelé a učitelky mateřských škol, neviděli žádné rozdíly mezi nimi a dětmi v Německu. Možná jen jsou německé děti vedeny k větší samostatnosti v rozhodování i činnostech, učitelky ale mají na starosti menší skupinu než u nás.
V pátek jsme navštívili III. Základní školu v Litomyšli. Měli jsme možnost zúčastnit se hodiny matematiky, českého nebo anglického jazyka ve druhé, čtvrté a páté třídě. Všechny hodiny byly velmi inspirativní, děti byly - podle slov našich německých kolegů - ukázněné, soustředěné a aktivně spolupracovaly. Ve všech třídách prvního stupně, kde jsme se byli podívat, bylo jejich nejsilnějším zážitkem, že děti byly velmi klidné na svůj věk. Bylo to velmi příjemné a uvolněné vyučování, žádný stres. Další hodinu si naši studenti v česko-německých skupinách připravili pro žáky v 8. třídě různé hry. Žáci nás dobře přijali, i když zpočátku trochu ostýchavě, ale pak se uvolnili a do všech her se s radostí zapojili. Užili si to malí i velcí.
Jana Macková
Pondělí 23. 11. 2015:
V 8:45 se potkáváme na chodbě a jdeme si odložit věci do šatny. Björn a Alexandra vypadají moc sympaticky. Jako první společná hodina nás čeká dramatická výchova ve speciální učebně bez židlí s kobercem a zrcadli. Björn je velice překvapený. Pracujeme ve skupinkách na projektech (téma: proč se některé věci dějí). Jedna skupinka je ve druhé třídě a točí reportáže, druhá sedí v kroužku na koberci a třetí pracuje na počítačích. Tato naprosto zdánlivě neorganizovaná hodina se zdá být pro Němce neobvyklá. Také přístup učitele je pro Björna šokující, Matěj si dělá svou práci a pouze se občas přijde zeptat, zda je vše v pořádku a jestli něco nepotřebujeme (Alex už v ČR byla, možná proto jí to tak divné už nepřijde, že i takto u nás může probíhat hodina).
Druhou a třetí hodinu máme německý jazyk. Nejprve si napíšeme test na téma hudba, který si s námi napíší i Němci, a poté se vrháme na zopakování posledního tématu, a sice cestování. Následuje konverzace o Německu, kdy pochopitelně mluví spíše naši kamarádi z Německa.
Cesta na oběd a z oběda je dlouhá. Prohodíme pár slov o Litomyšli, svých rodinách a Björn si koupí u místních Vietnamců přezůvky. Mexický guláš s rýží, řekla bych, nikoho nenadchnul, ale také nezklamal.
Po návratu do školy máme asi půl hodiny do začátku hodiny další. Tento čas trávíme na lavičce a konverzujeme o čertech, Vánocích a tradicích v Německu a u nás. Alexandra se pokouší vyslovit slovo Ježíšek a já se popadám smíchy za břicho.
První hodina psychologie je v klasické třídě. Probíhají řečnická cvičení (20 min samostatný projev na jakékoliv téma), a tak se dozvídáme od jedné z mých spolužaček její zážitky s parapsychologickými jevy. Všem nám leze mráz po zádech. S překládáním mi pomáhá paní učitelka Jašková, a tak jsem ráda, že si můžu chvílemi odpočinout. Na druhou hodinu psychologie se přesouváme pro mě z neznámého důvodu do dílen s kuchyňkou. Jak se později ukáže, kuchyňku bude využívat ke svému řečnickému cvičení další z mých spolužaček, jejíž maminka pochází z Kuby, a tak nám Lea bude smažit banány na slano. Její téma cvičení tedy zní Kubánská kuchyně. Banánové lupínky nás moc nenadchly, ale určitě to byl pro Němce pěkný zážitek. Paní Jašková opět využívá možnosti konverzace v němčině, a tak vypráví o své sbírce panenek, na kterou se jdeme hned po hodině podívat. Je to skříň v prvním patře školy a my se u ní také vyfotíme. Jelikož v Německu mají školu maximálně do půl druhé, tak Björna a Alexandru nechci u nás trápit až do pěti a pustím je na jejich přání zpět na internát, kde jsou ubytovaní. Tímto náš společný den končí a loučíme se. Němcům popřeju příjemný pobyt v ČR a s úlevou se vracím na poslední dvě hodiny etopedie. Ze soustředění a usilovného přemýšlení mě bolí hlava, ale to brzy přejde a dobré pocity přetrvají. Snad někdy příště nashledanou.
Šárka Lorencová, V2.A
