Adéla Řehořová
Naše společná cesta do Irska začala na letišti v Praze. Po dvou hodinách letu jsme bez komplikací přistály v Dublinu. Na letišti na nás čekal řidič, který nás rozvezl dodávkou do našeho nového domova na tři týdny. Dostala jsem se společně se dvěma spolužačkami do velice vstřícné rodiny. S rodinou jsme si hned od začátku sedly a na všem jsme se bez problému domluvily. Nejvíce ze všeho jsem ale měla obavy z cestování do mé školky, protože cesta autobusem trvá skoro 2 hodiny, a to s přestupem. Naštěstí systém autobusů v Irsku není tak složitý, jak jsem si z počátku myslela a hned po dvou dnech jsem vše pochopila. Školní zařízení, ve kterém pracuji, se nazývá: „Scope to grow“. Jsou zde celkem 4 místnosti, mezi které patří: Baby room, Toddle room, Pre-school room a After school club. Nejvíce času však trávím v místnostech s názvem: Baby room a Toddle room. V Baby roomu je 7 dětí, okolo jednoho roku. V Toddle roomu je celkem 11 dětí, a to od jednoho roku do tří let. V Baby roomu převažují spíše spontánní hry, takže není moc příležitostí na to vytvářet řízenou činnost, protože děti jsou opravdu moc malé. Většinu času si s dětmi hraju, pomáhám jim s hygienou, krmím je a zkrátka se snažím vyhovět všem jejich potřebám. V Toddle roomu se už dá vytvářet nějaká jednoduchá řízená aktivita, ale opět tu převažuje spíše volná hra dětí. Musím ale zmínit, že to jsou moc šikovné a hodné děti. Většina z nich už dokáže počítat do dvaceti a pojmenovat základní barvy, a to jak v anglickém, tak i v irském jazyce. Ze začátku mé stáže mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na rychlejší tempo řeči učitelek, ale nyní se bez problému domluvíme na všem, na čem je potřeba. O víkendu jsme si po náročném a dlouhém týdnu udělaly s holkami výlet na krásný maják v Dublinu s názvem – „Poolbeg lighthouse“. Také jsme si prošly místní památky a nespočet obchodů. Konec týdne jsme zakončily jak jinak, než v uličkách známého Temple baru. Nakonec bych chtěla jen dodat, že systém předškolních zařízení v Irsku se nedá porovnat s tím naším, jelikož je v hodně ohledech odlišný. A proto jsem moc ráda, za tuto novou zkušenost.
Barbora Mikoldová
Dobrý den, zdravím z Dublinu
Máme tu zatím přejemné počasí a sprchlo nám tu jen párkrát.
Po příletu nás vyzvedl řidič a zavezl nás k rodině se kterou po dobu tří týdnů zůstáváme. První den nás vzali se podívat po okolí a vysvětlili autobusovou dopravu. Máme výhodu, že od nás jezdí celkem tři autobusy, pro mě nejvýhodnější 15 která je také frekventovaná, takže není problém se dostat kamkoliv.
Já jsem se dostala do školky, která je součástí základní školy. Ve třídě máme celkem čtrnáct dětí ve věku tří let a dvě paní učitelky – Miriam a Christina – obě jsou ze Španělska. Den ve školce začíná v 9:00 příchodem dětí a volnou hrou, následuje komunitní kruh, ve které se zopakuje každodenní rituál (počítání dětí, den v týdnu, počasí, povídání k tématu). Každý den je společná tvořivá činnost. Děti mají oběd už v 10:30 a ten si nosí z domu. Potom jdeme ven jen na 30 minut. Součástí mé pracovní doby je také hodinová přestávka na oběd. Odpoledne děti mají možnost si hrát, jak chtějí, je to tu volnější než u nás ve ČR. A jelikož jsme součástí školy odpoledne postupně přichází starší děti a třída se mění na družinu. Děti si volí činnosti a plní domácí úkoly, nejčastěji si říkají o omalovánky. Ve tři hodiny mají teplou svačinu – rýži, těstoviny, pizzu – každý den něco jiného podle dne v týdnu. V 15:30 se přesouváme ven a ve čtyři hodiny odcházím. Děti si v průběhu dne vyzvedávají rodiče v předem určený čas – děti ze školy nikdy nechodí sami domů.
Víkend jsme s holkami strávily procházkou k majáku Poolbeg počasí bylo příjemné, akorát na molu cestou k majáku a zpět hodně foukalo. Neděli jsme si prošly centrum Dublinu.
S pozdravem, Barča Mikoldová
Julie Zemanová
Zdravím všechny.
Odjela jsem na Erasmus + do Irska, kde chodím pomáhat do jedné školky. Hodně mě překvapilo, jak odlišné naše školství je, a jak si už po týdnu a půl budu říkat, díky státu za to, že naše školství financuje. Tady to tak není, podle toho, jak jsem se vyptávala a snad i správně pochopila (jelikož moje angličtina není na moc vysoké úrovni). Nemají zde rámcový vzdělávací plán, ale každá školka si dělá svoje curiculum, tak tomu říkají, a to je spíše podobné našemu třídnímu plánu. Není to ale tak, že by to byl několika stránkový dokument o tom, co by dítě mělo umět, jak by se mělo chovat a co by mělo poznávat. Curiculum spočívá v tom, že na jednu A4 napíšou, jaká témata se v daný týden budou dělat.
Dále mě překvapilo, jak neprofesionálně tady učitelky pracují. Nemají nic připravené dopředu, co se bude ve školce daný den dělat, vymýšlejí ten den ráno. Na druhou stranu musím učitelky také trochu bránit, protože to zde nemají vůbec lehké. Školka začíná v 7:30 a učitelky zde zůstávají až do 18:00, což je podle mě šílené. Navíc se nestarají pouze o předškolní děti, ale odpoledne do školky přijdou i děti, které byly ten den ve škole, protože tady v Irsku nemají družiny. Také je těžké prosadit zde nějaký program pro děti, k výchově přistupují úplně jinak a dělat s dětmi řízenou činnost je hodně náročné. Na to, že děti nebudou poslouchat někoho, kdo neumí moc anglicky, jsem byla připravená, ale to, že se rozpadne jediná řízená aktivita v celém dni, kterou s nimi dělá jejich učitelka, jsem nečekala. Děti mají hodně prostoru na volnou hru, a poté se jim samozřejmě nechce ani trochu někoho poslouchat.
Co je tady opravdu nádherné, je přívětivost všech lidí. Ve školce mě krásně přivítali a ukázali mi její prostory. Všechny učitelky mě zdraví i několikrát denně, jsou na mě hodné a chovají se ke mně mile. Vypadá to, že jsou opravdu rády, že jim někdo pomáhá. Občas mě napadne myšlenka, kdo jiný by to dělal, kdybych tam zrovna v danou chvíli nebyla já. Zůstávám s dětmi sama, mám možnost jim cokoliv ukázat a jakkoliv si s nimi hrát a pomáhat jim.
Co je tu opravdu super, jsou výlety, na které máme čas o víkendu. Po práci mám čas jen na menší výlety, po centru města, ale o víkendu jsem navštívila maják, který je přímo tady v Dublinu. Bydlíme u rodiny, takže je tu hodně příležitostí na to mluvit anglicky. Co rozhodně musím pochválit, je městská hromadná doprava, která je přehledná a moderní. Dokonce v autobusech myslí i na lidi, kteří mají v mizerné kondici baterii v mobilu a u každé sedačky je možnost nabíjení přes USB.
S pozdravem, Julča
Štěpánka Chrenková
ŽIVOT V DUBLINU
Zdravím Vás z Dublinu. Město je to velmi krásné se spoustou možností, kam na výlet a nemusíte jezdit přes celé Irsko. Poznávám mnoho lidí z jiných kultur a je to pro mě obohacující. Učím se stále nové věci a myslím, že mě tato zkušenost posune dál, jak v profesním, tak osobním životě.
Bydlím sice mimo Dublin, ale díky irskému MHD, kterému se říká LUAS, to netrvá do centra dlouho, což je fajn. S hostitelskou rodinou jsme si sedli. Máme vlastní pokoj s nejkrásnějším výhledem, který stojí za to. Když se podívám z balkonových dveří, připadám si, jako kdybych byla v pohádce a Dublin měla na dosah.
Paní Mary, což je naše „dublinská maminka,“ jak s oblibou říkáme s kamarádkou Denčou, nám poskytuje až nadstandartní služby. První den nám hned ukázala na mapě místa, která stojí za to navštívit a přesně popsala, jak se tam dostat. Čehož jsme využili, protože jsme hned další den jeli LUAS omrknout zařízení, abychom hned první pracovní den nezabloudili a nepřišli do práce pozdě. Jídlo, které Mary vaří je výborné až si připadám, že za chvíli prasknu. Také nám dává skvělé tipy na výlety, a když chceme někam jít, poradí nám, jak se co nejjednodušeji na místo dostat. Díky ní jsme byli v nedalekém lese blízko Windy Willow, kde bydlíme. Tam jsme načerpali síly do dalších pracovních dní. Následně jsme jeli autobusem do Dun Loaghaire, kde jsme se procházeli po pobřeží a viděla jsem poprvé moře. Na toto nikdy nezapomenu. Další den jsme jeli dartem (místní vlak) do městečka Bray, kde jsme navštívili nejen moře, ale také skály, na které jsme vylezli. Musím říct, že příroda je opravdu nádherná.
Co se týče zařízení, tak tam už jsem sice nadšená méně, ale díky tomu jsem se přesvědčila, že české školky jsou na tom mnohem lépe. Pracuji s Denčou ve stejném zařízení – Hope childcare, ale každá v jiných třídách. Někdy se nám ale poštěstí být spolu kvůli nedostatku personálu. Mají tam 6 tříd – Bluebells, Daffodils, Afterschool room, Senior toddler room (ECC), Toddler room a Wobblers. První dvě jsou ryze autistické, ale jedna používá při komunikaci s dětmi obrázky a druhá se snaží na ně mluvit. V ostatních třídách jsou děti nediagnostikované. Prošla jsem už všemi zařízeními a nejvíce se mi líbilo v Daffodils, Toddler room, protože je tam milý kolektiv, který mě mezi sebou přijal a nepřipadám si jako vetřelec. Je tam vždy, co dělat a hezky mi vysvětlili, jak pracovat s každým dítětem. Dokonce jsem se naučila pár slovíček v jiných jazycích, protože v zařízení pracují lidé z různých zemí – Španělsko, Afrika, Indie. Občas je těžké jim rozumět, ale zatím jsme si poradili. Většinou spíše pomáhám „učitelům,“ krmím děti, sundávám je ze stolů nebo uspávám. Někdy je to opravdu náročné, protože děti jsou v malých třídách s minimem hraček, které neodpovídají jejich potřebám. Celkově vybavenost tříd je nuzná. Děti postrádají základní pravidla, lítají po třídě a prakticky si mohou dělat, co chtějí. Systém vzdělávání je opravdu odlišný, ale naučila jsem se ho respektovat a zároveň si zachovat to své.
Stále se učíme nové věci, které nám pomáhají poznat sami sebe. To platí i v tomto případě. Učím se nebát mluvit v jiném jazyce, být přátelská a tolerantní vůči ostatním lidem, vyjít ze své komfortní zóny a najít kompromisy. Určitě mě to posunulo dál a odnáším si hlavně to pozitivní.
PS: je to první cizí země, kde mě říkají mým jménem a tolik ho nekomolí :D
Denisa Šikulová
Pedagogická praxe v Irsku
Všechny Vás srdečně zdravím z Dublinu. Do Irska jsem odcestovala díky projektu Erasmus + na třítýdenní pedagogickou pracovní stáž do předškolního zařízení s názvem Hope Montessori Autism Care Centre. Jedná se o školku převážně pro děti s poruchami autistického spektra, ale nachází se zde také děti intaktní.
První týden jsem trávila ve třídě s názvem ECCE pro ještě nediagnostikované děti od 3 do 6 let. Ujaly se mě energické učitelky Doris a Stacy, které mají velkou trpělivost a mnohé zkušenosti v oboru. V rámci suplování jsem si také mohla vyzkoušet práci s nejmenšími miminky, batolaty a ve školní družině. Poslední týden stáže bych ráda zavítala také do oddělení pouze pro děti s autismem, kde bych si chtěla vyzkoušet komunikaci pomocí obrázků a znakování.
Jsem vděčná, že mám okolo sebe milé učitele, od kterých můžu odkoukat, jak vše v zařízení chodí. Pomáhám jim připravovat aktivity pro děti, asistuji při oblékání dětí, hygieně, podávání jídla, uspávání i úklidu. Zapojuji se také do zpěvu písní a četby pohádek. Těší mě, že si na sebe s dětmi hezky zvykáme. Postupně poznávám jejich záliby, ale také strachy a spouštěče epizod, což je důležité při bezpečné práci s nimi.
Co se týče ubytování, s kamarádkou Štěpánkou bydlíme v malém domečku na kopci nedaleko lesa, kde máme krásný výhled na Dublin. Naše hostitelka Mary je úžasná a stará se o nás jako o vlastní. Vždy se ujišťuje, zda máme dostatek pohodlí. Vaří nám výborná jídla a porcemi rozhodně nešetří. Díky ní čerpáme mnoho z irské kultury. Večer se díváme v televizi na koncerty a někdy také na zprávy. Dává nám skvělé tipy na výlety. Tento víkend jsme se podívaly do přístavního města Dún Laoghaire (Dan Líry) a Bray, kde jsme u moře sbíraly kamínky a mušle. Po práci se snažíme vždy alespoň na chvíli projít osvětlené město a načerpat vánoční atmosféru.
I přesto, že je to někdy velký výzva, Irsko si užívám velice a jsem vděčná za tuto možnost a nové a zajímavé zkušenosti.
