Terka Zdráhalová - Hiya!
Po dvou a půl hodinovém letu jsme dorazily do Dublinu, odkud nás z letiště rozvezl řidič do rodin. Hned u dveří nás přivítali velmi milí a vstřícní hostitelé Pauline a Willy. První den jsme si šly projít město, kde nás ale po několika málo minutách zasáhl tzv. spitting rain – tak říkají takovému dešti, na který vám je deštník úplně k ničemu. Od neděle se nás ale drží krásné slunečné počasí, ideální na procházky. Díky velmi vyvinuté hromadné dopravě se všude dostáváme snadno, především díky vlakům, kterým jezdíme jak do centra, tak do našich školek.
Moje školka je hned u centra Dublinu, cesta vlakem mi zabere jen 15 minut, takže si můžu dobře přispat. Ovšem co je v těchto školkách zvykem, takové malé přispání nezachrání. Mezi českými a irskými školkami je opravdu obrovský rozdíl. Učitelky jsou příjemné, velmi si s nimi rozumím. Jejich úloha v celém dni je ale převážně jen uklízení. S dětmi se ráno dělá ranní kruh, kdy se všichni snaží přivítat, ale většinou se děti rozlítají a učitelky ztratí kontrolu. Potom by měly následovat ,,crafts‘‘ , které by se měly vztahovat k týdennímu tématu. Tímto veškerá ,,řízená‘‘ činnost končí a nastává chaos.. Není zde neobvyklé, že vás do hlavy praští hračka letící vzduchem, nebo že si po vás začne někdo malovat, i když mu důrazně řeknete, že se to nedělá. Poté co přijdou děti ze školy, se z naší školkové třídy stává after school club, kde bohužel situace není o moc lepší, protože větší děti=větší chaos. Chtěla bych ale vyzdvihnout vybavenost tříd, děti mají k dispozici vše, co potřebují, možná občas až nadbytek.
Posílám moc pozdravů do Česka!!!
Kamila Ročňová - Posílám pozdravy z Irska
Abych pravdu řekla, tak jsem minimálně dva týdny před odletem cítila obavy z toho, co mě v Irsku čeká. Dorozumím se? Neztratím se? Zvládnu všechno, co bude potřeba?
Nevím, co se stalo, ale ve chvíli kdy jsem měla dobalené kufry, se něco změnilo. Starosti opadly. Od té chvíle jsem si začala užívat úplně všechno, včetně prvního letu, kterého jsem se tak obávala.
První den v Irsku proběhl v celkem klidné atmosféře. Po příletu nás řidič rozvezl do domácností, ve kterých budeme bydlet po dobu tří týdnů. Hned jsme měli možnost seznámit se s rodinou. Milý manželský pár Pauline a Willy a student ze Španělska Diego. Navíc nám dělá společnost roztomilý pejsek Holly.
Poté co jsme se ubytovali, tak jsme se vydali na první výlet do města. Ovšem počasí nám moc nepřálo a než jsme se vrátily domů, byly jsme promočené až na kost. Naštěstí ostatní dny byly slunečné.
Co se týče mých zkušeností ve školce, musím říct, že je to zde velmi rozdílné v porovnání s Českou republikou. Děti zde mají mnohem méně pravidel a méně řízené činnosti a zcela upřímně, občas to tu připomíná malou ZOO, obzvláště když se školka změní na „after school club“, a k dětem se připojí děti ze školy. Ovšem na druhou stranu je zde spousta věcí, které mě naopak potěšily. Děti jsou zde velmi učenlivé a přátelské. Starší děti bez ptaní pomáhají mladším a hrají si s nimi. Navíc je zde mnohem více hraček a materiálu na vyrábění, než jsem očekávala, ačkoliv je část hraček rozbitá vinou neopatrného zacházení.
Každopádně si to tu velice užívám. Je tu spousta krásných míst k vidění a navíc jsme měly možnost užít si oslavy svatého Patrika a poznat nové lidi.
Marta Šustáčková - Pozdrav z Dublinu
Dobrý den, posílám pozdrav z Dublinu, ve kterém máme nádherné slunečné počasí. Občas nám tu zaprší a dokonce i sněžilo jeden den. Ale jinak každý den vysvitne sluníčko.
Ihned po příletu do Dublinu nás vyzvedl sympatický řidič, který nám pomohl s kufry a rozvezl nás do hostitelských rodin. Přijela jsem do domečku v nádherné čtvrti, která patří k dublinskému předměstí Swords. Rodina se už od začátku ke mně chovala moc přívětivě a ihned mě přijala. Snaží se mi se vším pomoci dokonce i s angličtinou, zkouší mě ze slovíček a pomáhají s výslovností. Za celý týden, co zde jsem, se ještě nestalo, že bych měla hlad, protože "náhradní maminka" Julie mi pořád připravuje nějaké jídlo, a její manžel John pro mě zase plánuje cesty a výlety. Jejich dvě dcery Julliete a Alys jsou taky moc fajn.
Do školky, která se jmenuje "Co and Childcare," jsem šla ihned v pondělí. Bohužel mi však nepřálo štěstí s autobusy, měla jsem zpoždění a trochu se i ztratila. Když už jsem věděla, že přijdu pozdě, zavolala jsem Lauren, manažerce mateřské školky, abych se omluvila. Byla na mě moc hodná a připojila slova o tom, že je všechno v pořádku, že to chápe a že si nemusím dělat starosti.
Ze začátku praxe jsem byla s nejmenšími dětmi od 6 měsíců a později jsem si vyzkoušela práci i se staršími dětmi.
Náplní mé práce bylo starat se bezpečí dětí, pomáhat s hygienou, s oblékáním či s jídlem.
Ke konci týdne jsem byla ve třídě s dětmi od 2 do 5 let, které říkají "Montessori room" To se mi moc líbilo a tak jsme se s učitelkami domluvily, že zde zůstanu. Děti jsou moc milé a opravdu hodně samostatné, zvládnou se sami obléct, najíst či umýt ruce. Je to hodně odlišné od školek v Česku, a pojem "Montessori" tu znamená něco jiného. Jediné činnosti spojené s pedagogikou Montessori jsou ty, že ráno před svačinou si každý vezme hračku z poličky. Tyto hračky jsou zaměřeny na určitou oblast, kterou by měly rozvíjet.
Odletěla jsem sem sice sama, ale i tak si to tu neskutečně užívám a nemohu uvěřit, že je týden už za mnou. Už teď jsem posbírala mnoho zážitků a zkušeností a těším se na další.
