MOJE CESTA NA ERASMUS
začala na kolínském nádraží, kde jsem nastoupila do vlaku a jela vstříc novému poznání. V Brně ke mně přistoupila Káťa a začalo naše dobrodružství. Cesta vlakem proběhla v pořádku, vystoupily jsme na Hauptbahnof Wien, kde jsme přestoupili na tramvaj, která nás dovezla na Landstrasse, kde bude náš domov další tři měsíce. Zde jsme se ubytovaly v krásném a prostorném bytě. Bydlíme kousek od historického centra Vídně, takže máme všechno opravdu kousek.
Ve školce jsem ve skupině Myšky, kde mám na starosti převážně 4–5leté děti. Za tu dobu, co jsem tady, jsme s paní učitelkou této skupiny vytvořily skvělý tým a vzájemně se doplňujeme. Snažíme se stále pro děti vymýšlet něco nového a zajímavého. Už jsem dokonce měla i možnost sama vést řízenou činnost, což je pro mě určitě skvělá zkušenost.
Co se týče denního režimu, tak tady probíhá dost podobně jako u nás v ČR. Děti se schází od půl osmé v jedné třídě a v 8 hodin si pro ně chodí paní učitelky a odvádí si je do vlastních tříd pro určitou skupinku. Do 9 hodin se schází děti, do té doby většinou děti mají spontánní hru či nějakou individuální činnost s námi. Od 9:00 – 9:30 většinou probíhá hygiena a svačinka. Po svačince následuje ranní kruh, kde zopakujeme, jaké jsou dny v týdnu, měsíce v českém i německém jazyce. Poté následuje řízená činnost cca. na 10–20 minut, většinou nějaká hra, cvičení či naučení něčeho nového. Celkově tu je řízená činnost o dost volnější. Například tu nemáme každý den pohybovou činnost. Okolo 10 hodiny chodíme většinou s dětmi na zahrádku. V 11:15 odcházíme zpět do MŠ na oběd. Poté jdou děti spinkat a já s Káťou odcházíme do družiny, která se nachází ve stejné budově.
Zpravidla vždy se připojíme k 1.B, se kterou odcházíme na oběd. Po obědě dohlédneme na to, aby děti po sobě utřely stoly a poté je pomáháme vychovatelkám seřadit a odvést do šatny. Po obědě se děti převléknou a odcházíme společně na školní zahrádku. Děti mají půl hodiny čas na spontánní hru a poté se odchází zpět do školy na Lernzeit. To je další vyučovací hodina, kde děti s paní učitelkou dělají, co v hodině nestihly. Jinak tu děti nemají domácí úkoly, místo toho mají tento Lernzeit ve školní družině. Poté už jsou děti buď na zahrádce anebo ve družině, také se děti posílají na různé kroužky a pak odchází domů.
Ve Vídni jsem si velmi oblíbila Stadtpark, ráda se tam chodím procházet nebo si tam sednout u vody s knížkou. S Káťou jsme společně také navštívily Belvedere, Hofburg a Stephansdom. Jinak jsme toho zatím moc nestihly. V týdnu se toho vzhledem k nabitému dni moc stihnout nedá a pár víkendů nás ještě čeká. A tak máme ještě spoustu času Vídeň poznat a navštívit spoustu zajímavých míst.
Posílám krásný pozdrav z Vídně do Čech. Tschüss
Veronika Kohoutová V2.B
ERASMUS+ VE VÍDNI
Dne 13.3. 2022 jsem se vydala vstříc novým dobrodružstvím a zážitkům, které se mi na 100 % zapíšou do života a budu na ně dlouho vzpomínat.
V 15:00 jsem se vydala do Brna, kde jsem nasedla do vlaku a jela přímým směrem do hlavního města Rakouska, kde mě čekala 3měsíční stáž v místní soukromé školce a škole. Tato cesta do Vídně pro mě neznamená jen plno nových zážitků a zkušeností, ale také jsem se seznámila a skamarádila s Verčou, se kterou máme možnost celé toto dobrodružství prožívat společně. Ze začátku to pro nás byla jedna velká neznámá, dojet do velikého města, které je mimochodem ještě větší, než je naše hlavní město Praha. Budeme zde bydlet tři měsíce a budeme se muset plně ve všem o sebe postarat. Ale víme, že když bychom se náhodou dostaly do úzkých, nebo cokoliv potřebovaly, že máme možnost obrátit se na spoustu lidí, kteří zde jsou kolem nás a na které se můžeme spolehnout. Člověk si pak uvědomí, že na to všechno tady není vůbec sám.
Mateřská škola – Kindergarten – a základní škola – Volksschule, kde máme tříměsíční praxi, je výborná. Mají tu krásné prostory a pro děti je dostatečně vybavená. Kolektiv učitelek a asistentek, který nás tu přivítal, je neskutečně milý a pozorný. Vůbec jsme se nemusely bát, že by nám nepomohly, naopak. Můžeme se na ně se vším obrátit a za celkem krátký čas jsme si společně vytvořily kamarádský vztah. Dostaly jsme také spoustu rad, kam se tu ve Vídni podívat, co stojí za to, a dokonce i tipy, ke kterým se obyčejný turista ve Vídni těžko sám dostane.
Jsem na VOŠP teprve v prváku, a protože jsem odjela velmi narychlo jako náhradník, neměla jsem ještě příležitost absolvovat praxi v české školce. Zdá se, že to není vůbec problém a z toho, co o předškolním vzdělávání zatím vím ze školy, tak jsem pochopila, že je to tu jiné než u nás. Hlavní rozdíl je v tom, že děti mají volnější program než v našich školkách.
Já jsem ve školce ve třídě Medvídků. Jsou zde děti ve věku 2-3 let, tudíž opravdu malinké děti. Nejdříve mě to překvapilo, ale teď jsem ráda. Je to pro mě fajn zkušenost a hrozně mě to s nimi baví. Některé děti mají ještě dudlíky a plenky. V Rakousku totiž končí mateřská dovolená, jakmile má dítě dva roky. Není to jako u nás, kde děti chodí do školky až od tří let a dvouleté děti jsou spíše výjimkou. Pokud mám být upřímná, tak vnímám, že takhle malé děti na školku ve dvou letech ještě nejsou připravené. Je to brzo a mnoho učitelek z naší školky to tvrdí také. Je to znát také na dětech a vzhledem k tomu, že s tak malými dětmi se toho nedá tolik dělat jako se staršími, tak se naše dny velice podobají. Ráno mají děti od 8 do 9 volnou hru, nebo individuální dodělávání výrobku. Vždy to ale vypadá tak, že jedna učitelka vyrábí s jedním dítětem. Některé děti jsou tak čilé, že stačí chvilka a už je plastelína v puse, pomalovaný koberec nebo barva všude okolo. Po 9. hodině se jdeme společně umýt, což je někdy boj, ale děti jsou moc šikovné a jde jim to skvěle. Dále probíhá svačinka, kde je třeba dětem trochu pomoci s otevíráním svačinových boxů, které si nosí z domu, nebo s rozděláváním jogurtů. Děti jedí samy a jsou samostatné, jen trochu pokukují, co si donesli z domů ostatní. Sice to vždy po jídle u nás vypadá, jako kdyby vybuchla bomba, ale co taky čekat u tak malých dětí. J Pak následuje hygiena a další činností je ranní kruh, po kterém jdeme s dětmi ven. Po návratu do školky máme oběd a děti, které zůstávají ve školce, jdou spát. V tu dobu už odcházím a přesouvám se do družiny, kde se společně s Verčou snažíme být nápomocné, kde se dá.
Toho, že jsem se rozhodla kývnout na tuto stáž, absolutně nelituji a věřím, že mi to vydrží až do konce.
Kateřina Matoušková V1.D
